29. dubna 2024
Z domova
V polovině dubna se zástupci Diecézní charity Hradec Králové ve Vídni zúčastnili dalšího mezinárodního setkání, které se uskutečnilo v rámci projektu Erasmus+. Účastníci z Rakouska, Německa, Rumunska, Francie a České republiky tentokrát zaměřili svoji pozornost na udržitelnost, klimatickou spravedlnost, toleranci a rozmanitost.
Setkání bylo oficiálně zahájeno v pondělí 15. dubna představením činnosti hostitelské organizace youngCaritas Wien v komunitním prostoru actionFabrik. Vídeňská Charita (Caritas Wien) následně seznámila přítomné s tím, jak v praxi usiluje o ochranu klimatu a udržitelnost svých služeb. Jejich komplexně zpracovaná strategie se věnuje např. vytápění budov, nakládání s odpady, mobilitě, nakupování nebo stravování. Zavedením konkrétních opatření organizace směřuje ke klimatické neutralitě.
Zajímavým bodem programu byla dvouhodinová prohlídka spalovny ve čtvrti Spitellau, jejíž budovu navrhl známý umělec Hundertwasser. Spalovna je druhým největším výrobcem tepla v síti dálkového vytápění města Vídně. Návštěvník během prohlídky zjistí, jak probíhá svoz, třídění a spalování odpadu a jak lze dále využít materiál, který neshoří.
Inspirativní byla též prezentace spolku Religions for future, který sdružuje věřící napříč náboženstvími, kteří se chtějí angažovat v boji proti klimatické katastrofě. Ti se účastní demonstrací za záchranu životního prostředí, publikují články ve farních zpravodajích, pronášejí přímluvy za klima při bohoslužbách, organizují žehnání jízdních kol nebo vyvěšují nad vchody do kostelů putovní banner apelující na zastavení dotací na fosilní paliva.
K zamyšlení nad udržitelností současné podoby textilního průmyslu vedla účastníky prohlídka výstavy Critical Consumption v Muzeu užitého umění, designu, architektury a současného umění. Výstava upozornila na negativní dopady tzv. fast fashion, tedy masové výroby levného nekvalitního oblečení, při které dochází k drancování přírodních zdrojů a porušování lidských práv v zemích, jako je Bangladéš. Tuny oblečení, které nakupují zákazníci v zemích globálního Severu, brzy míří jako odpad zpátky do zemí globálního Jihu. Například v Ghaně se tomu říká „oblečení mrtvých bílých mužů“, což vychází z představy, že by někdo musel zemřít, aby se vzdal tolika věcí.
Na programu byla dále návštěva rakouské pobočky mezinárodní asociace Fairtrade (v překladu férový obchod), která pomáhá producentům z Afriky, Asie a Latinské Ameriky dosáhnout větší ekonomické soběstačnosti a stability. Důležitý je přitom důraz na udržitelnost produkce a ochranu životního prostředí. Část výnosu je určena na podporu komunit v rozvojových zemích, jako příklad byla zmíněna stavba školy v Malawi.
Setkání vyvrcholilo ve středu 17. dubna exkurzí do charitního zařízení carla, které dává nový život zboží darovanému lidmi, kteří je již nepotřebují. Carla organizuje sbírky nepotřebného oblečení, nábytku, knih, mobilních telefonů či obrazů. Některé věci slouží sociálně potřebným, jiné jsou za příznivé ceny nabízeny zájemcům z řad veřejnosti. Prodloužením jejich životnosti se šetří zdroje a CO2. Zařízení také dává šanci vrátit se na trh práce dlouhodobě nezaměstnaným lidem, kteří nacházejí uplatnění ve skladech nebo se věnují výrobě různých předmětů (např. věšáků ze starých gramofonových desek nebo hodin z vyřazených knih). Tomuto procesu přeměňování odpadového materiálu nebo nepotřebných produktů v nové materiály či produkty lepší kvality se říká upcyklace.
Z výše uvedeného je patrné, že program nabídl možnost lépe porozumět v poslední době stále častěji skloňovaným pojmům, jako je fast fashion, fair trade nebo upcyklace. Účastníci měli v průběhu setkání dostatek prostoru diskutovat o udržitelnosti, odpovědné spotřebě a výzvách, které přináší změny klimatu. Většina přítomných se shodla, že jejich organizace zatím nemají na rozdíl od vídeňské Charity zpracovanou strategii k dosažení klimatické neutrality. Úsporná opatření jsou většinou zaváděna primárně s cílem snížit náklady. Nicméně i v Česku se Charita už řadu let aktivně podílí na snižování odpadu provozováním potravinových bank nebo sociálních šatníků. I v našich chráněných dílnách se využívá materiál, který by jinak mohl skončit na skládce.
